Pátá kapitola
VĚDOMÁ PŘÍTOMNOST
JE TO NĚCO JINÉHO, NEŽ SI MYSLÍTE
Říkáte, že nejdůležitější je vědomá přítomnost. Myslím, že to chápu, ale nejsem si jistý, zda ten stav znám z vlastní zkušenosti. Není to něco jiného než to, co si myslím, že to je?
Je to něco jiného! O přítomnosti nemůžete mluvit a mysl tomu nemůže rozumět. Chápat přítomnost znamená být přítomný.
Udělejte malý pokus. Zavřete oči a řekněte si: „Jsem zvědav, jaká mě teď napadne myšlenka.“ Pak se soustřeďte a čekejte. Čekejte jako kočka u myší díry. Jaká myšlenka se vynoří z myší díry? Zkuste to.
Nuže?
Musel jsem dost dlouho čekat, než mě něco napadlo.
Samozřejmě. Dokud jste ve stavu intenzivního soustředění, nenapadají vás žádné myšlenky. Jste klidný a velice pozorný. Jakmile vaše pozornost ochabne, začnou vás napadat myšlenky. Vrátí se myšlenkový šum, klid zmizí. Jste zpátky v čase.
Někteří zenoví mistři někdy zkoušejí pozornost svých žáků tak, že se k nim zezadu tiše přiblíží a nečekaně je uhodí holí. Jaký šok! Jestliže byl žák opravdu soustředěný a bdělý, jestliže „měl bedra opásaná a lampu hořící“, jak říká Ježíš, všiml si, že se k němu mistr přiblížil, a uhnul se nebo ránu odrazil. Když si však mistra nevšiml, znamenalo to, že byl ponořen v myšlenkách, jinými slovy byl nepřítomný a nevědomý.
Chcete-li si uvědomovat každodenní život, musíte být hluboce soustředěni ve svém nitru, jinak vás vaše mysl bude unášet jako divoká řeka.
Co to znamená být „soustředěný ve svém nitru“?
Znamená to žít plně ve svém těle. Být soustředěn na vnitřní energetické pole. Vnímat své tělo zevnitř. Vědomí těla vás udržuje pozornými. Udržuje vás v přítomnosti.
EZOTERICKÝ SMYSL „ČEKÁNÍ“
Pozornost lze přirovnat k čekání. Ježíš tohoto srovnání užíval v některých svých podobenstvích. Taková pozornost není neklidným nebo znuděným čekáním, které je odmítnutím přítomnosti, o němž jsem se už zmínil. Není to čekání, při kterém jste soustředěni na určitý bod v budoucnosti, zatímco přítomnost si uvědomujete jako překážku, která vám brání v dosažení toho, co chcete. Je to úplně jiný druh čekání, který vyžaduje dokonalou ostražitost. Každou chvíli se může něco stát, a nejste-li naprosto bdělí a klidní, nevšimnete si toho. O tomto druhu čekání mluví Ježíš. V tomto stavu je veškerá vaše pozornost soustředěna v přítomném okamžiku. Nemyslíte, nevzpomínáte, nepředvídáte. Nejste napjatí, nemáte strach, jste plně soustředěni v přítomnosti. Jste přítomní celou svou bytostí, každou buňkou ve svém těle. V tomto stavu téměř úplně zmizí vaše „já“, vaše osobnost, která má minulost a budoucnost. A přesto neztrácíte nic cenného. Zůstáváte sami sebou. Ve skutečnosti jste sami sebou víc než kdy předtím. Nebo ještě lépe, jedině teď, v tomto okamžiku, jste opravdu sami sebou.
„Buďte jako služebník čekající na návrat svého pána,“ říká Ježíš. Služebník neví, kdy se pán vrátí. Proto je bdělý, klidný a ostražitý, aby nepromeškal jeho návrat. V dalším podobenství hovoří Ježíš o pěti lehkomyslných (nevědomých) ženách, které nemají dost oleje (vědomí), aby jejich lampy hořely (aby si ženy uvědomovaly přítomnost), a proto zmeškají svého ženicha (přítomný okamžik) a nedostanou se ke svatebnímu obřadu (osvícení). Tyto ženy se liší od pěti moudrých žen, které mají dost oleje (jsou si vědomy přítomnosti).
Dokonce ani muži, kteří psali evangelium, nerozuměli těmto podobenstvím, takže překroutili jejich smysl. Během pozdějších mylných interpretací se jejich skutečný smysl úplně ztratil. Tato podobenství nehovoří o konci světa, ale o konci psychologického času. Hovoří o transcendenci egoické mysli a o možnosti žít v úplně novém stavu vědomí.
KRÁSA VZNIKÁ V TICHOSTI VAŠÍ VĚDOMÉ PŘÍTOMNOSTI
To, co jste právě popsal, občas cítím, když jsem úplně sám uprostřed přírody.
Ano. Zenoví mistři označují tento stav bezmyšlenkovitosti a totální vědomé přítomnosti slovem satori. Ačkoli satori není trvalou transformací, buďte vděční, když přijde, neboť je ukázkou stavu osvícení. Možná jste podobný stav prožili mnohokrát, ale nevěděli jste, co to je, a neuvědomovali jste si jeho význam. Chcete-li si uvědomovat krásu a posvátnost přírody, musíte být soustředěni v přítomnosti. Pozorovali jste někdy nekonečnou noční oblohu, ohromilo vás to naprosté ticho a nesmírnost prostoru? Poslouchali jste zvuk horského potoka? Poslouchali jste zpěv kosa za tichého letního soumraku? Abyste si to mohli uvědomit, vaše mysl musí být klidná. V takových chvílích musíte odhodit všechny své problémy a zapomenout na minulost a budoucnost a na všechno, co znáte; jinak se budete dívat a nic neuvidíte, budete poslouchat a nic neuslyšíte. Musíte být naprosto soustředěni v přítomném okamžiku.
Za krásou vnějších forem je něco víc: něco, co nelze pojmenovat, jakási hluboká, vnitřní, posvátná podstata. Tato vnitřní podstata vyzařuje ze všeho krásného. Vnímáte ji jen tehdy, když jste plně přítomní. Je tato bezejmenná podstata totéž co vaše přítomnost? Mohla by existovat bez vaší přítomnosti? Přemýšlejte o tom.
Když jste prožívali takovéto okamžiky úplného soustředění, pravděpodobně jste si neuvědomovali, že jste přechodně ve stavu naprosté bezmyšlenkovitosti. To proto, že pauza mezi tímto stavem a myšlením je velice krátká. Vaše satori možná trvalo jen několik vteřin, než vás napadla první myšlenka, nicméně existovalo. Jinak byste nemohli vnímat tu krásu. Mysl nemůže vnímat ani vytvořit krásu. Všechnu tu krásu a posvátnost jste vnímali jen několik vteřin, dokud jste byli plně soustředěni v přítomném okamžiku. Pravděpodobně jste si nevšimli zásadního rozdílu mezi bezmyšlenkovitým vnímáním krásy a myšlenkou, jež ji vzápětí pojmenovala a interpretovala. Časový interval mezi těmito dvěma stavy byl tak krátký, že vám to připadalo jako jeden souvislý proces. Faktem je, že jakmile vás napadla první myšlenka, celý zážitek byl vzpomínkou.
Čím delší časový interval mezi vjemem a myšlenkou, tím jste hlubší a vědomější.
Mnozí lidé jsou tak uvězněni ve své mysli, že pro ně krása přírody vůbec neexistuje. Mohou sice říci, že nějaká květina je krásná, ale to je pouze mechanické pojmenování. Tito lidé nejsou soustředěni v přítomnosti, a proto květinu opravdu nevidí, nevnímají její podstatu, její posvátnost – stejně jako neznají sami sebe, jako nevnímají svou vlastní podstatu, svou vlastní posvátnost.
Protože žijeme v kultuře ovládané racionálním myšlením, naše moderní obrazy, architektura, hudba a literatura postrádají krásu a vnitřní podstatu. Lidé, kteří tato díla tvoří, nejsou schopni se osvobodit – ani na okamžik – od své mysli. Proto nejsou nikdy ve spojení se svým vnitřním zdrojem tvořivosti a krásy. Mysl ponechaná sama sobě tvoří jen zrůdnosti, a to nejen v obrazárnách. Podívejte se na naše města a průmyslové pustiny. Ještě žádná civilizace nevytvořila něco tak ošklivého.
ČISTÉ VĚDOMÍ
Je vědomá přítomnost totéž co Bytí?
Když si uvědomujete Bytí, Bytí si uvědomuje samo sebe. Když si Bytí uvědomuje samo sebe – je to vědomá přítomnost. Jelikož Bytí, vědomí a život jsou synonyma, lze říci, že vědomá přítomnost je život nebo vědomí, které si uvědomuje samo sebe. Nelpěte však na jednotlivých slovech, nesnažte se tomu rozumět. K tomu, abyste si uvědomovali přítomnost, nemusíte ničemu rozumět.
Rozumím tomu, co jste právě řekl, ale mám dojem, že Bytí neboli nejvyšší transcendentální realita, není kompletní a že se neustále vyvíjí. Potřebuje Bůh čas k osobnímu růstu?
Tak se to jeví nám z naší omezené perspektivy viditelného vesmíru. „Já jsem Alfa a Omega“, říká Bůh, „Ten, který je a který byl a který přichází, Všemohoucí“. V mimočasové sféře, kde žije Bůh a která je také vaším domovem, je začátek a konec, Alfa a Omega totéž; podstata všeho, co kdy bylo a co kdy bude, je vždy přítomná v neviditelném stavu jednoty a dokonalosti – který si lidská mysl nedovede ani představit, ani pochopit. V našem světě zdánlivě oddělených forem je věčná dokonalost nemyslitelný pojem. Člověku se zdá, že i vědomí, toto světlo vyzařující z věčného Zdroje, je v procesu vývoje, ale to jen díky našemu omezenému vnímání. Z absolutního hlediska tomu tak není. Teď však hovořím o vývoji vědomí na tomto světě.
Všechno, co existuje, má Bytí, všechno má božskou podstatu, všechno má určitý stupeň vědomí. Dokonce i kámen má elementární vědomí; jinak by nemohl existovat a jeho atomy a molekuly by se rozptýlily do prostoru. Všechno je živé. Slunce, Země, rostliny, zvířata, lidé – všechny formy jsou projevem určitého stupně vědomí.
Svět vzniká, když na sebe vědomí bere tvary a formy, myšlenkové formy a hmotné formy. Podívejte se na miliony životních forem jen na této planetě. V moři, na souši i ve vzduchu – a každá forma se milionkrát opakuje. Proč? Hraje snad někdo nebo něco jakousi hru, hru s formami? Tuto otázku si položili staří indičtí vizionáři. Ti chápali svět jako hru, kterou hraje Bůh. V této hře, které říkali lila, nejsou jednotlivé životní formy příliš důležité. Například většina mořských tvorů nežije déle než pět minut po narození. Ani lidé nežijí příliš dlouho, a když umřou, je to jako by nikdy nebyli. Je to tragické a kruté? Pouze když vytvoříte oddělenou totožnost pro každou životní formu, když zapomenete, že vědomí je božská podstata, jež se projevuje v různých formách. To však nemůžete opravdu vědět, dokud si neuvědomíte své vlastní božství jako čisté vědomí.
Když se vám v akváriu narodí ryba a vy jí dáte jméno Jana, napíšete jí křestní list a řeknete jí o její rodině, a za dvě minuty ji sežere jiná ryba – je to tragické. Ale jen proto, že jste vytvořili oddělenou totožnost tam, kde žádná nebyla. Oddělili jste fragment dynamického procesu, molekulárního tance a udělali jste z něj samostatnou entitu.
Vědomí se převléká do různých forem, dokud nedosáhnou takové složitosti, že se v nich úplně ztratí. U moderního člověka se vědomí ztotožňuje se svým převlečením. Uvědomuje si svou existenci jako forma, a proto žije ve strachu ze zničení své tělesné a myšlenkové formy. To je naše egoická mysl, která je počátkem naší dysfunkčnosti. Zdá se, že se během naší evoluce něco pokazilo. I to je však součástí Boží hry, kterou jsme si sami zvolili hrát. Utrpení způsobené naší dysfunkčností nakonec nutí naše vědomí, aby se přestalo ztotožňovat s formou: Vědomí si začíná uvědomovat samo sebe, avšak na mnohem hlubší úrovni než předtím.
Tento proces vysvětluje Ježíš ve svém podobenství o ztraceném synu, který odchází z domova, utratí všechny peníze a nakonec se vrací. Po návratu ho otec miluje víc než před jeho odchodem. Syn je stejný jako předtím, ale teď má v sobě něco hlubšího. Toto podobenství popisuje cestu od nevědomé dokonalosti skrze zdánlivou nedokonalost a „zlo“ k vědomé dokonalosti.
Uvědomujete si teď hlubší a širší význam pozorování své mysli? Kdykoli pozorujete svou mysl, vaše vědomí se přestává ztotožňovat s myšlenkovými formami a stává se nezaujatým pozorovatelem. Následkem toho se pozorovatel – čisté vědomí za všemi formami – stane silnějším a myšlenkové formy se stanou slabšími. Když hovoříme o pozorování vlastní mysli, zosobňujeme událost kosmického významu: skrze vás se vědomí probouzí ze svého snu o ztotožnění a zbavuje se formy. To je předzvěstí a zároveň už také součástí události, která je v blízké budoucnosti, pokud jde o chronologický čas. Tato událost se nazývá – konec světa.
Až se vědomí osvobodí od svého ztotožnění s tělesnou a duševní formou, stane se čistým či osvíceným vědomím, neboli vědomou přítomností. To se už stalo v životě několika jedinců a pravděpodobně se to brzy stane v životě mnoha lidí, ačkoli to není jisté. Většina lidí je stále ve spárech egoického modu vědomí: vědomí, které se ztotožňuje s myslí a je myslí ovládáno. Pokud se od své mysli lidé neosvobodí, jejich mysl je zničí. Budou prožívat stále větší zmatek, konflikty, násilí, zoufalství a šílenství. Egoická mysl je jako potápějící se loď. Když z ní nevyskočíte, utopíte se. Kolektivní mysl lidstva je nejšílenější a nejdestruktivnější entita, jaká kdy existovala na této planetě. Co si myslíte, že se stane, když se lidské vědomí nezmění?
Jedinou úlevou pro mnoho lidí je občasný návrat na úroveň vědomí pod myšlením. Každý to dělá ve spánku. Do určité míry se to děje také prostřednictvím sexu, alkoholu a dalších drog, které potlačují přílišnou duševní aktivitu. Kdyby nebylo alkoholu, sedativ a antidepresivních drog, které se dnes užívají v nesmírných kvantitách, šílenství lidské mysli by bylo ještě zjevnější. Věřím, že mnozí lidé by se stali nebezpečím pro sebe i pro druhé, kdyby nemohli užívat drogy. Tyto drogy vás ovšem jen udržují v dysfunkčním stavu. Jejich masové užívání jen oddaluje zhroucení starých struktur mysli a přechod na vyšší úroveň vědomí.
Návrat k nižším úrovním vědomí našich vzdálených předků, zvířat a rostlin není možný. Neexistuje cesta zpátky. Má-li lidstvo přežít, bude muset postoupit na vyšší úroveň. Vědomí se vyvíjí v celém vesmíru v miliardách forem. Takže i když se nám nepodaří dosáhnout vyšší úrovně, nebude na tom příliš záležet. Vědomí se projeví skrze nějakou jinou životní formu. Nicméně skutečnost, že čtete tuto knihu, je jasnou známkou toho, že se nové vědomí na této planetě začíná rozšiřovat.
Nejde o nic osobního: Nic vás neučím. Vy jste vědomí a nasloucháte sami sobě. Jedno východní rčení říká: „Učitel a žáci tvoří učení“. Samotná slova nejsou důležitá. Slova nejsou Pravda: pouze k ní ukazují. Ačkoli každé slovo má svou historii a pochází z minulosti, slova, která vám teď říkám, jsou nositeli vysoké energie vědomé přítomnosti.
Mlčení je ještě účinnějším nositelem přítomnosti; proto si uvědomujte mlčení za mými slovy. Uvědomujte si pomlky. Naslouchat tichu je snadný a bezprostřední způsob, jak se stát vědomě přítomným. Kde je zvuk, tam je také ticho mezi jednotlivými zvuky. Naslouchání tichu vás okamžitě naplní klidem. Pouze klid a ticho ve vašem nitru může vnímat ticho ve vnějším světě. A je hluboké ticho něco jiného než vědomá přítomnost, vědomí osvobozené od myšlení?
(PÁN) JEŽÍŠ KRISTUS: REALITA VAŠÍ BOŽSKÉ PŘÍTOMNOSTI
Nelpěte na žádném slově. Vědomou přítomnost můžete nahradit slovy „Ježíš Kristus“ (Pán Ježíš Kristus), Nejvyšší či Bůh, má-li to pro vás samotné větší význam. Pán Ježíš Kristus je vaše božská podstata nebo Já, jak se tomuto někdy říká na Východě. Jediný rozdíl mezi Pánem Ježíšem Kristem a přítomností je v tom, že slova Pán Ježíš Kristus označují vaše vnitřní božství bez ohledu na to, zda si je uvědomujete, kdežto vědomá přítomnost znamená probuzené božství neboli božskou podstatu.
Když si uvědomíte, že v Pánu Ježíši Kristu není minulost ani budoucnost, zbavíte se mnoha falešných názorů. Říci, že Pán Ježíš Kristus byl nebo bude je contradictio in adiecto. Pokud hovoříme o Ježíši a jeho pozemské inkarnaci, Ježíš byl. Byl to člověk, který žil před dvěma tisíci lety a realizoval božskou přítomnost, svou pravou přirozenost. A Ježíš řekl: „Než byl Abraham, já jsem“. Neřekl: „Existoval jsem předtím, než se narodil Abraham“. To by znamenalo, že byl stále ještě v dimenzi času a formy. Použití slov já jsem ve větě, která začíná v čase minulém, vyjadřuje radikální změnu, přerušení časové dimenze. Je to velice hluboké prohlášení. Ježíš jako člověk se pokusil bezprostředně vyjádřit smysl vědomé přítomnosti, seberealizace. Překročil hranice vědomí ovládaného časem a vstoupil do mimočasové sféry. Do světa vstoupila dimenze věčnosti. Věčnost ovšem neznamená nekonečný čas, nýbrž žádný čas. A tak se člověk Ježíš stal nástrojem čistého vědomí. A jak se definuje nyní, již jako Pán Ježíš Kristus, Bůh, chcete-li? Říká snad, že vždycky byl a vždycky bude? Samozřejmě že ne. Bůh říká: „Jsem, co jsem.“ Žádný čas, jen přítomnost.
Druhý příchod (Pána) Ježíše Krista znamená transformaci lidského vědomí, přechod z času do přítomnosti, přechod od myšlení k čistému vědomí, nikoli příchod nějakého muže nebo ženy. Kdyby se Ježíš Kristus zítra vrátil v nějaké vnější formě, nemohl by vám říci nic jiného než tohle: „Jsem Pravda. Jsem božská přítomnost. Jsem věčný život. Jsem ve vašem nitru. Jsem tady. Jsem teď:“
Pána Ježíše Krista nezosobňujte. Nedělejte z něj formu. Skutečné boží matky a osvícení mistři nejsou zvláštní jako osobnosti. Jsou mnohem prostší a obyčejnější než obyčejní lidé. Každý, kdo má silné ego, by je považoval za bezvýznamné nebo by si jich vůbec nevšiml.
Jste-li přitahováni k osvícenému učiteli, pak je to proto, že jste už dostatečně vědomí, abyste poznali vědomí v druhém. Bylo mnoho lidí, kteří nepoznali Ježíše nebo Buddhu, a mnoho lidí je přitahováno k falešným učitelům. Egoisté jsou přitahování k egoistům. Jen světlo může poznat světlo. Stejné přitahuje stejné, to je jeden ze základních zákonů věčného života. Nevěřte, že světlo je mimo vás nebo že přichází v jediné formě. Je-li pouze váš učitel vtělením Boha, kdo jste vy? Jakýkoli druh výlučnosti je ztotožnění s formou; a ztotožnění s formou znamená ego, ať je sebelépe zamaskované.
Užívejte přítomnost mistra jako zrcadla, jež odráží vaši pravou totožnost, abyste se stali ještě vědomějšími. Brzy zjistíte, že není rozdíl mezi „mou“ a „tvou“ vědomou přítomností. Přítomnost je jen jedna.
Další část provázení mocí přítomného okamžiku nabízíme v následující podzáložce s názvem VNITŘNÍ TĚLO.